Wednesday, 07.October 2009 Palm Springs - Joshua Tree N.P.
Po noclehu v levném a nepěkném motelu v městě Escondino vyrážíme dále a zastavujeme až v známém lázeňském městečku Palm Spring, kde si kromě snídaně dáváme také malou procházku po hlavní ulici s obchody, vinárnami a restauracemi. Ulice jsou opět osázené palmami, domky i promenády jsou krásně upravené a kousek za městem se rýsuje hradba vysokého skalnatého pohoří.
Před městem je odbočka do hor, která nás vyvedla do výšky 806m (poprvé v životě jsme viděli značku doporučující kvůli příkrému stoupání vypnout klimatizaci). Tady jsme nasedli na kabinovou lanovku a ta nás za 10 minut vyvezla úzkým skalnatým kaňonem do výšky 2596m, do parku San Jacinto Mountain. Cestu lanovkou jsme si moc užili - výhled na špičky skal kousek pod námi, prudké a rychlé stoupání a vzdalující se parkoviště u paty lanovky, houpání při přejíždějí všech pěti nosných sloupů, hloubku pod námi a výhled do všech stran díky neustále rotující podlaze lanovky - to vše bylo prostě skvělé.
Dole bylo horko - asi 29 stupňů, nahoře jsme museli navléct bundy, protože už tu bylo jen necelých 5 stupňů. Dole jsou palmy a kaktusy, nahoře je jen vysokohorská vegetace. Prošli jsme si tu vyhlídkové terasy s úžasným pohledem dolů do údolí, na Palm Springs, jeho pole větrných elektráren a mohavskou poušť. Vyšlápli jsme taky na krátký trek, vedoucí mezi borovicemi a skalami a nabízející opět výhledy do údolí.
Pak už nasedáme do auta a jedeme až do národního parku Joshua Tree (vstup 15USD za auto, báječný Annual Pass nám to umožnil bezplatně). Ve visitor centru bereme mapy, informace o kempech a rady, jak žít zadobře s místní faunou (škorpióni, chřestýši a tarantuly nejsou příliš milí spolubydlící).
Stan stavíme v divokém kempu Cottonwood Spring (15USD za kempsite), pochvalujeme si, že v parku ani kempu není příliš mnoho lidí a jelikož ještě není příliš pozdě, vyrážíme zkoumat přírodu. Jedeme na konec údolí Cottonwood Spring, kde procházíme malou přírodní oázu s palmami a startujeme naši dnešní trekovou trasu. Pepa vybral jako dnešní cíl oázu Lost Palms Oasis, k níž vede trasa dlouhá 5,8km (+totéž cesta zpět). Jelikož je už odpoledne a brzy se tu stmívá, museli jsme vyrazit dostihovým tempem (kupodivu Jana neskuhrala, ale byla ráda že zas po dlouhé době může trénovat nožky v přírodě).
Ušli jsme jen pár prvních desítek metrů a už nám z krásy téhle pouště prostě klesla čelist. Pán ve visitor centru v Palm Spring nám dnes radil do Joshua Tree vůbec nejezdit - že prý je tu nuda, jen kamení, poušť a kaktusy a že tohle jezdí okukovat jen Evropani, Američanům prý to nepřijde zajímavé ... my jsme si celou dobu jeho komentář připomínali a byli jsme rádi, že jsme ho neposlechli. Právě kaktusy (různé druhy - od Jukových stromů/Joshua Tree, přes košaté tenké chlupáčky až po obrovské ježaté koule s 10-ti centimetrovými bodlinami), zvláštní žluté žulové oblé skály a kamení a štěrková poušt a její vegetace jsou tady úžasné. Je to zase úplně jiná krajina, než ve všech parcích, které jsme tady zatím viděli.
Cesta do oázy nebyla příliš náročná, sice se trošku vlnila, ale žádné velké převýšení jsme nepřekonali. Charakter krajiny se často měnil - šli jsme pod skalami, chvíli v úzkém kaňonu vyhlodaném prudkými dešti, rovnou pustou pouští, až k vyšším skalám , kde nás v jejich srdci očekávala nádherná palmová oáza. Na vysoké palmy s pozadím žlutých tvarovaných skal byl tak úžasný pohled, že jsme vůbec nelitovali tak dlouhé cesty. Procházeli jsme pod stromy, obcházeli velké balvany u jejich kmenů, podcházeli velké palmové listí a ani se nám nechtělo zpět.
Při odchodu z oázy si Jana vedle chodníčku všimla a hlasitým jekotem signalizovala přítomnost většího pavouka. Asi to byla tarantule, ne příliš velká, ale i jejích asi 10cm v nás vzbudilo respekt. Pepa fotí a požaduje, aby pro porovnáni velikosti byla vedle pavouka přiložena bota (již druhý den uznáváme, že to nebyl špatný nápad - oba totiž máme pocit, že pavou měl jinou velikost) - nikdo se k tomo ale nemá, takže je nakonec na fotce jen pavouk. Konstatujeme, že kdybychom ji potkali dříve, než jsme sešli do oázy, tak bychom se k procházce pod keři a palmovým listím asi nepřinutili. Taky jsme se ujistili, že asi bude vhodné brát v potaz rady rangerky, abychom nenechávali na noc boty před stanem a při vylézání ze stanu dávali pozor, kam položíme nohy, ruce a zadek. Tak tedy uvidíme, jaká bude naše první noc a ráno v poušti ...
