Dnes servisní den. Dospáváme předešlé náročné dny a hned poté začínáme třídit věci do kufrů. Připravujeme se na návrat a to je doprovázeno neustálým Janiným vzdycháním - jasně dává najevo, že se jí do balení kufrů vůbec nechce a o návratu do Evropy ani nemluvě.
Venku je opravdu zima - nějakých 12 stupnů celsia se nám vůbec nelíbí a třepeme se jako malé čivavy. Zlatá Florida!
Pomalu se loučíme i s naším autem, které nám bylo 3 měsíce věrným a spolehlivým společníkem. Za odměnu (a také trochu z obavy, abychom nebyli potrestáni náklady za nadstandardardní vyčištění vozu) jsme na něm dnes tedy provedli ruční a kvalitní úklid.
Pepa pak odváží auto zpět do půjčovny, Jana mezitím zůstává v teple domu, utírá uroněné slzy a vzdor předsevzetí, že se bude připravovat na večer nakonec usíná na gauči před telkou.
Po probuzení, návratu Pepy A Luďka a nezbytné přípravě pak všichni tři společně jedeme užít báječný a poslední večer na uzemí Spojených států. Luďa nás dovezl do nákupního mola, kde jsme po třech měsících zase prošli obchod Outdoor World, kde Pepa vyrobil pár fotek a zamířili k restauraci Rainforest k báječné večeři. Luďa vybírá decentní salátek a my si oba dáváme grilovaná BBQ žebra. Pepa má obavy, aby na žebrech byl dostatek masa a tak Luďa z hecu doporučuje a objednává plnou a nikoliv poloviční(bežnou) porci. Jídlo bylo báječné a bylo ho opravdu hodně - Jana vzdává v polovině talíře, masa na žebírkách bylo opravdu hodně. Pepa statečně bojuje s celou porcí, nakonec vyhrává - nevdal ani náročnou tůru v Grand Canyon, tak ho přece nějaká maxi porce masa nedostane, že? Zakončujeme báječným zákuskem a s vyboulenými břichy a vykulenýma očima jedeme zpět domů.
Zbytek večera pak trávíme v Luďkově herně - kluci hrají billiard a Jana relaxuje v pohodlném křesílku. V herně za tu dobu, co jsme tu byli naposledy přibyla nová dekorace - stojí tu naleštěný Harley, zaparkovaný na zimu.
