Večer přehodnocujeme plány, protože v Tampě by následující den mělo pršet. Tento týden asi budeme muset kličkovat mezi jednotlivými frontami jako zajíci ... Jedeme tedy do Orlanda - tedy více na východ.
Nejdříve ale zastavujeme v předměstí Orlanda - v Kissimmee, abychom tu zavzpomínali na staré časy. Je to přesně 8 let, co jsme odsud odjeli a proto je nezbytné zjistit, jak to tu teď vypadá a trochu nostalgicky zaslzet. První místo je u jezera v downtown Kissimmee, kde jsme si dávali piknikové snídaně. Jezero tu stále je, i park vypadá stejně,
Pepa dokonce ve vodě objevil dřímajícího aligátora (byl už trochu větší od té doby, kdy jsme ho viděli naposled). Kolem jezera jsou hejna ptáků, které u nás uvidíme snad jen v ZOO. Pokračujeme k radnici, kde před 8 lety probíhala rekonstrukce (pamatujeme si ji podle posledních fotek, které jsme tu předtím udělali) - dneska vše již opraveno, vypadá to dobře. Jedeme na silnici č.192, která je lemována atrakcemi, hotely a restauracemi - tedy jsme kdysi hodně chodili a fotili různě naaranžované minigolfové atrakce, obchůdky se suvenýry s podivným designem a podobně. Dneska jsme ověřili, že většina z nich zůstala úplně stejná, ale některé chátrají bez užitku a některé už tam vůbec nejsou. Jana vyhlíží hotel Villager Lodge, kde kdysi pracovala. Stojí tam, ale poznali jsme jej velmi těžko - jmenuje se jinak a má úplně jinou fasádu.
Zastavujeme v obchůdku Shells World, před kterým stojí autíčko WW brouk a golfové vozítko, obojí zajímavě oblepeno mušlemi. Samozřejmě také jdeme prozkoumat útroby obchodu a tady obdivujeme koše plné různých mušlí. Strávili jsme tu asi hodinu, Jana nebyla k odtržení, Pepa už ke konci značně nevrlý (prostě nemá rád obchody a 1 hodina je prostě moc). Nakupujeme nějaké výstavní kousky - prodavač nás ujišťuje, že by s jejich vývozem z USA neměl být problém. Uvidíme za týden na letiští ...
Rozhodli jsme se, že navštívíme tématický park Splendid China, který jsme si již před 8 lety vyhlídli k navštívení, jenže tenkrát díky nízkému rozpočtu/budgetu nebylo možno realizovat. Dnes jezdíme tam a zpět a hledáme vstupní bránu a ta tu není. Nakonec na info centru získáváme konečné potvrzení, že atrakce zanikla už před 6 lety. Takže China nebude!
Jedeme do města Orlando, tady procházíme nádherně upravené centrum města a břehy nedalekého jezírka. Ve městě je úžasná pohoda, občas jen nějaký turista a všichni jsou absolutně happy, každý zdraví a směje se od ucha k uchu. Zkrátka amíci...
My jsme taky happy, protože ačkoliv jsou mraky, je stále báječně teploučko. Zvýšená vlhkost nám ani nevadí, ačkoliv jsme pořád pěkně ulepení.
U jezera jsou skvěle upravené břehy, všude palmy a květiny. Ve vodě opět spousta exotického ptactva a na břehu docela dost bláznivých lidiček - krmičů, kteří mají pytle plné baget a rozhazují je přecpaným ptákům (krmení ptáků je asi nový národní sport). Ve vodě pozorujeme želvy - některé jsou už pořádní asi půl metroví macci. Kolem břehů je promenáda, občas nějaká fontána nebo vodotrysk, vše upraveno. Jana opět na větvi z té nádhery, Pepa jen napůl - kazí mu to zatažená obloha, takže fotky nebudou nic moc.
Nějaký čas jsme strávili ve speciálním obchůdku Corona Cigars, na který jsme náhodou narazili. Už zvenku bylo vidět, že se tu budou prodávat doutníky, protože před obchodem byly umístěny křesla s popelníky, kde vykuřovalo pár pohodářů. Ze zvědavosti jsme tedy vešli dovnitř a ocekávali pár krabic s doutníky. Že tam bude asi 4 velké regály přeplněné doutníky různých tvarů, balení, výroby, tloušťky i délky nás řádně překvapilo.
Dnes jsme si nevybrali žádnou z nejnavštěvovanějších orlandských atrakcí - tedy Disney park ani jiné podobné tématické atrakce. Zbývá nám už jen málo času do odletu a nemůžeme se tady zdržet déle, a každá z těchle atrakcí si vyžaduje nejméně další den, kdybychom se tu museli zdržet (škoda, že jsme museli v Texasu čekat, až se přes Floridu přeženou husté dešťové mraky, které tu byly před pár dny). Jedeme tedy dál, cestou jen odbočujeme k východnímu pobřeží Floridy, abychom otestovali teplotu Atlantiku při otevřeném pobřeží. Vybíráme městečko Fort Pierce. K otevřenému oceánu dojíždíme už k večeru, ale přesto se trochu jdeme projít po pláži. Písek je tu našedlý, pláž je posetá vyplavenými mušličkami a Jana hned nějaké loví. A voda? Nádherně teploučká!
Pak už ale vyrážíme dále a večer zastavujeme přímo u dálníce v hotelu, kam nás zavedl náš báječný slevový sešit. Jsme nadšeni nejenom čistotou a vybaveností pokoje ale hlavně nádhernou upravenou palmovou zahradou před našimi dvěřmi a velkým bazénem, který je otevřen do půlnoci (celou dobu bydlíme v kempech a hotelech, kde sice mají bazén, ale ubytováváme se tak pozdě, že už vždy bývá zavřeno). Konečně tedy po dlouhé době vybalujeme z tašek plavky a okamžitě jdeme vyzkoušet, jestli ještě umíme plavat. Bazén je velký, voda čistá a vlažná a my se v ní čvachtáme dlouho do noci.V celém bazénu jsou včetně nás jen 3 plavci, nakonec v něm ale zůstaváme sami.
Na pokoji pak už jen odpočíváme, doplňujeme tekutiny (Corona s limetkou) a plánujeme zítřejší den. Pepa zapíná svůj nejoblíbenější televizní kanál (Weather/počasí !!!) a pak si pochvalujeme, že jsme před deštěm dneska úspěšně ujeli. Také zjišťujeme, že v celých USA panuje řádné ochlazení a jediné místo, kde ještě zbylo teplo je jedině Florida. Jsme tedy rádi, že nám počasí zatím přeje (jen ty mraky by už taky mohly vypadnout, aby byly pěkné fotky !!!).
