Počasí se konečně umoudřilo. Ráno už neprší, takže vyrážíme do ulic Houstonu. Vlastně spíše do podzemí Houstonu. Tohle město má totiž pro pěšáky k dispozici nejdělší klimatizovaný systém propojených podzemních a nadzemních chodeb, jejichž celková délka je 7 mil a spojují celkem 65 budov a 3 hotely v centru města. Nejsou to jen obyčejné nudné tunely, ale velké upravené a čisté prostory, lemované butiky, obchůdky, restauracemi, kavárnami, bufety s rychlým občersvením a místy pro usazení a odpočinek. Není divu, že většina obyvatel používá k cestování po městě právě tento systém a když se podíváte z výšky na ulice, myslíte si, že tu žádní lidé nejsou - na ulicích totiž kromě aut, pešáky příliš neuvidíte.
My jsme do centra dorazili brzy ráno a začali jsme v návštěvnickém centru, kde nám dali mapy, dobré rady kudy a kam jít a pustili nám film o Houstonu, kde jsme všechna lákadla mohli předem vidět. Hned potom jsme se zanořili do podzemního systému a začali průzkum města (z podzemí).
Jako báječnou radu paní z visitor centra jsme ocenili informaci, že ve městě jsou dva mrakodrapy, kde si mohou návštěvníci bez omezení vyjet do určitého patra s vyhlídkou na město. Využili jsme oba dva (první z nich Wells Fargo má vyhlídku v 58 patře, druhý J.P.Morgan Tower v patře 60) a vyrobili přitom spoustu fotek.
Viděli jsme také největší bankovní lobby/recepci v USA v historické budově J.P.Morgan Chase building, podivili se při výstavě glóbusů v Discowery Green parku , prošmejdili luxusní obchodní dům MACYS (a zhodnotili, že zboží je tu levnější než v Čechách), vklouzli na povrch a odpočinuli si v parku nad řekou s báječnou vyhlídkou na panorama města, chvilku prošli po promenádě kolem řeky (bohužel bylo po nedávných bleskových záplavách, bylo tu hodně bláta a tak jsme to po několika metrech vzdali a šli jinudy), odpočinuli si na plácku s tančící fontánou před akváriem a prošli výstavu historických oděvů a jiných předmětů v herritage muzeu.
Do dalšího místa jsme museli přejet autem - jako cíl jsme zvolili obrovskou nákupní zónu Galleria, kde jsou soustředěny luxusní obchody. V jednom z komplexů je v přízemí také kluziště a sportovně zábavní centrum - obojí jsme sice nevyužili, ale aspoň se pobavili sportovními výkony některých zúčastněných. Přešli jsme ještě k nedalekému skleněnému mrakodrapu Williams Tower (Pepa prostě musel vyrobit fotky) a podivuhodné Water Wall - tedy vysoké půlkruhové stěně, po které se valí tisíce litrů vody.
Tím jsme průzkum města ukončili a vyrazili do nedalekého Galvestonu - ostrovu v Atlantickém oceánu, který je s pevninou spojen mosty, kde je také státní park s písečnou pláží - tady jsme dnes vybrali místo pro náš nocleh. Cestou jsme si ale užili pořádné trable - je pátek odpoledne a na dálnicích se valí proudy aut, neustále nás brzdí zácpy a drobné kolize (každá z nich ale byla policisty a požádníky odstraněna tak rychle, že jsme o ní sice předem věděli podle světelných hlášení na tabulích a dopravní zácpy, kterou způsobily, ale poté co jsme k místu dojeli, už nebylo po vinících ani památky). Po hodině strávené poskakováním v nekonečných zácpách se Pepovi začíná vařit krev a tak raději sjíždíme a vybíráme objízdnou trasu po vedlejší silnici, která je sice delší, občas zpomalená nějakými semafory, ale docela prázdná.
Přesto do Galvestonu dojíždíme až po západu slunce a to nám docela zkomplikovalo nalezení kempu, výběr místa pro stanování i samotné stavění stanu.
