V noci nás probudilo vytí kojotí smečky. Nebylo to ale příliš blízko našeho stanu, takže jsme se jen převalili na druhý bok a klidně spali až do rána.
Míříme na jih k mexickým hranicím, kde nás čeká park Organ Pipe Cactus N.M. (vstup 8USD za auto, s Annual Pasem zadarmo). Organ pipe je druh kaktusu - od země roste z jednoho místa několik stvolů v průměru 10cm, vypadají skoro jako keř bez listů. Už při příjezdu do parku ale vídíme cestou kaktus, který této krajině zcela dominuje - jsou to známe tequilové kaktusy, které se nazývají Sequaro.
Po poradě s milou rangerkou, procházce krátkou stezkou s popisem kaktusů a shlédnutí filmu vyrážíme prozkoumat zblízka krásy této oblasti. Už od rána je jasné, že tento park nám zase bude úplně vyhovovat - ačkoliv je sobota, návstěvníků tady příliš mnoho není.
Na rozehřátí volíme krátkou trasu s názvem Desert View Trail, která nás nenáročnou stezkou provedla mezi různými druhy kaktusů. Pořízené fotografie vypoví vše o tom, že kaktusy a poušť jsou nádherné. Jana byla opět zcela na větvi, kaktusy ji prostě úplně očarovaly.
Pak realizujeme Pepův nápad zajet se podívat až k mexické hranici. Provedli jsme, viděli jsme (včetně 3-metrového plotu vedoucího po celé délce krajinou i do strmých kopců v okolí), vyfotili jsme, koupili si tu zmzlinu a hurá zpět mezi kaktusy.
Potrápili jsme zase auto, když jsme odbočili na nezpevněnou asi 34km okružní cestu Ajo Mountain Drive vedoucí ke kaňonu Estes. Mimo upřeného pozorování kamenité cesty před námi jsme zase viděli spoustu kaktusů. Vyrazili jsme tu také na výšlap k Bull pasture (skála připomínající bizoní hlavu) , stoupající mezi kaktusovou zahradou do úbočí hnědých skal a cestou si užívali výhledy na poušt, ozdobenou anténani čnějících kaktusů a pohledy na úžasné panomama skal s různými odstíny hnědé a žluté barvy. Byli jsme v oblasti, jejíž vegetace je označena jako "jojoba/evergreen scrubland", a byli jsme moc překvapeni, že v poušti a vyprahlých horách jsou rostliny opravdu krásně zelené i v tuto dobu.
Do statistiky zvířat se nám dnes zapsala želva, která při cestě do kaňonu Estes přecházela silnici a při našem vynoření se ze zatáčky zkrátka zatuhla vprostřed cesty. Jana byla vysazena na misi "Zachraňte/přeneste želvu", která se zdařila.
Dnešního dne jsme si moc užili, protože jsme viděli krásu pouště a kaktusů, kterou v Evropě nikdy neuvidíme. Celou dobu jsme si všímali, že kaktusy jsou ověšeny trsy uschlých květů a že i na zemi jsou vyschlé rostlinky nebo květiny. Je proto trochu škoda, že jsme toto místo neviděli spíše na jaře, kdy je poušt probuzena jarními dešti, je zelená a všechno tu kvete. I bez tohoto zázraku se nám tu ale moc líbilo a nikdy na krásu pouště, která je tak živá, nezapomeneme.
K večeru dojíždíme do primitivního kempu Alamo canyon campgroud (8USD za kempsite, není tu voda, dojezd po nezpevněné silnici, jinak vše jako v běžném divokém kempu), který nám dopoledne doporučila rangerka ve visitor centru. Možná na nás poznala, že jsme nějací divní a že máme rádi samotu a ticho. A přesně to nám vybrala. Kemp byl úžasný, jsou tu jen 4 stanová místa a obsazeno bylo jen jedno další místo (stejným bláznem jako jsme my, který zalezl do stanu a ani jsme o něm nevěděli). Zbytek večera jsme pozorovali okolí stanu - skály kousek za námi, kaktusy všude kolem nás a nádherný západ slunce, který na obloze vykouzlil nádherné červánky.
Po západu slunce zbaběle zalézáme do stanu, schováváme boty a důkladně zapínáme všechny zipy, abychom se nemuseli potýkat s hady a škorpióny. Doufáme, že nás v noci nezbudí nějaký uhánějící mexičan, který se bude snažit přes blízké hory emigrovat do států ...
