Thursday, 17.September 2009 Angels Landing Trail - Emerald Pool Trail - Riwerside Walk - Narrows
Dnešek pro nás byl docela náročný den. Zdá se, že se projevila únava z předešlého náročného sestupu do Grand Canyonu a také zřejmě zapůsobilo příliš velké horko.
Teploučko bylo již v noci, což jsme velmi uvítali.
Jako první trasu jsme zařadili tu nejnáročnější - příkré a dlouhé asi 4 km stoupání na hranu skály Angels Landing, kdy jsme překonávali převýšení 454 metrů. V závěrečném úseku jsme 800 metrů lezli za pomocí řetězů po úzké skále a tuhle část jsme si pořádně užili. Vůbec nevadilo, že jsme stále vystavení na sluníčku a že se neustále míjíme s přibývajícími davy lidí. I tak to stálo za to. Vyhodnocujeme , že samotný výstup po řetězech byl pro nás ještě více zajímavější než cílová vyhlídka z hřbetu skály, kolem které hluboko v údolí protékala řeka.
Již pří zpáteční cestě (opět 4km klesání stejnou cestou) jsme začali výrazně pociťovat zvyšující se horko a tak jsme si dali odpočinek u Zion Lodge. Zde i náš zapřísáhlý dietář Pepa překvapil a za účelem rychlého dobití energie zbaštil nezdravý americký hamburger, říznutý ještě nezdravějšími hranolky a zalitý kalorickou coca-colou.
S plným břichem pak vyrážíme na krátkou trasu kolem malých přírodních jezírek Emerald Pool, které se vytvářejí na tenkém potůčku a díky převýšení jednotlivých teras padají v romanickém dešťovém vodopádu z masivní skály. Okružní trasa byla dlouhá jen kolem 4km a i když se mírně vlnila, nepřekonávala příliš velká převýšení. Přesto jsme se díky nacpanému břichu, horku a únavě vlekli jako hlemýždi a potupně přijímali poznámky od okolojdoucích vysmátých a odpočinutých američanů, že vypadáme "very tired" (velmi unaveně).
Znovu tedy odpočíváme v Zion Lodge, tentokrát po americku - tedy rozplácnutí ve stínu stromu na zeleném piknikovém trávníčku a zhodnocujeme, na co dnes ještě máme síly.
Nakonec zvítězila zvědavost a my vyrážíme až na konec kaňonu, kde nás zpočátku čeká zcela nenáročná procházka kolem řeky, kde se nad námi klenou vysoké skály, my obdivujeme zelenou oázu, která se kolem vody vytvořila, občas pozorujeme zvířata (jeleny, veverky a chipmunky již nepočítáme) anebo skálu, po které z velké výšky kapou malinké stroužky vody.
Tato cesta nás zavádí až do koryta řeky, kde začíná zřejmě hlavní atrakce tohoto parku - procházka vodou v úzké sevřené soutězce. Chvíli váháme a bojujeme s obavou o naše trekové boty (zničit je v polovině naší výpravy by nebylo vhodné). Registrujeme, že spousta kolem se brodících lidiček má zřejmě z nějaké agentury zapůjčenou speciální obuv, neoprénové návleky a masívní dřevěnou hůl. Opět víteží zvědavost a my jdeme do toho. Zpočátku jednoduché procházení v kamenitém korytě docela dravé řeky se místy měnilo v náročné brodění, místy i po pás. Zvládli jsme to skvěle, báječně nás to osvěžilo, Pepa celou dobu odvážně nesl foťák v jedné ruce (Jana celou dobu bojovala s obavami, že foťák nenávratně zmizí pod vodou), ale po chvíli Janě odcizili jednu trekovou hůl(i když měl svoje vlastní připravené v batohu) a je nezbytné s ní udržovat rovnováhu.
Po asi 45 minutách cesty v řece otáčíme a míříme zpět k startovnímu bodu. Procházka vodou byl Velmi příjemný zážitek, vzniklo opět spoustu fotek a občas nějaký videozáznam.
Pak už jen zastavujeme v obchůdku, zakupujeme občerstvení (nezbytné pivko) pro dnešní večer a míříme se zrelaxovat zpět do kempu, kde nás čeká další teploučká noc.
Dnes si naše auto odpočinulo - celý den na nás čekalo v kempu, protože jsme použili Shuttle bus, což je neustále pendlující autobus rozvážející zdarma návštěvníky na nejzajímavější body v kaňonu Zion.
