Ráno byla obloha bez mráčků, takže vyrážíme k branám N.P. Rocky Mountain (vstup 25USD za auto, s Annual Passem zdarma).Zastavujeme ještě ve visitor centru, kde chceme poděkovat za včerejší rady a poptat se na dnešní plánovanou trasu k vrcholku Flattop. Milá rangerka, zřejmě potěšena naším vděkem, nám jako bonus přidává radu, jak si trasu můžeme upravit, abychom si z ní udělali okruh - na mapě to není značeno,ale v tuto dobu se díky stavu ledovce klidně dá projít do vedlejšího údolí. Upravujeme tedy plány a vyrážíme na trasu dlouhou asi 12 mil/20km, kde nás k vrcholku Hallet Peak (3875m) čeká převýšení 987 metrů.
Vyrážíme od jezera Bear Lake (2888m) po krásné stezce mezi balvany a chlupatými kanadskými jedlemi, která nestoupá příliš příkře ani technicky náročně, zato ale ustavičně k vrcholku Flattop Mnt. Po nějaké uslápnuté míli se ztrácejí stromy a zůstávají jen plochy velkých balvanů, pokryté vysokohorkým nízkým porostem, nabízející výhledy na panoramata okolních vrcholků ozdobených ledovcovými plotnami, případně do údolí s ledovcovými jezery. Pod vrcholem se objevují obtíže - snad v souvislosti s náročností předešlých dnů a nocí, nebo s nadmořskou výškou se projevuje neobvyklá únava a vlečeme se (nebo spíše Jana se vleče) jako šneci. Závěrečná část pod vrcholem Flattop není nijak příkrá - je to spíše jen taková nakloněná rovinka, a nám není jasné proč Jana musí každých 100 metrů zastavovat a nabírat energii do ztěžklých nohou. O to hůř, že cíl je nadohled a nijak se nepřibližuje.
Konečně jsme tam, dáváme delší občerstvovací a fotografický odpočinek a rozhodujeme co dále. Máme síly na to, abychom šli ještě výše na nedaleký viditelně příkřejší vrcholek Hellet a pokračovali dále dalších 12 mil? Stav sil je sice zřejmě na hranici,zato máme dost času na případné zastávky a hlavně velkou dávku zvědavosti, jak to před námi vypadá. Jdeme tedy dál.
Výstup na Hellet Peak byl sice příkřejší, technicky náročný (balancování po velkých balvanech), ale překvapivě byl zvládnut bez jakýkoliv obtíží. Nahoře si užíváme báječné výhledy, radost z překonání pro nás rekordní výšky 3875 metrů (nebyli jsme sami, podobně se radovala i skupina němců, kteří přišli chvilku před námi) a začínáme hledat cestu na další bod naší trasy s názvem Otis Peak. Nejsme si jistí - není zde žádné značení, dolů nevede žádná jiná značená stezka než kterou jsme tady přifuněli z Flattop Mnt., a nikdo z ostatních lidiček na vrcholu to tu nezná. Rozhodujeme se tedy jen na základě mapy a tvaru hřebene a vyrážíme po hřebeni k jakémusi kopečku na pravoboku, ovšem na vlastní pěst tedy po neznačečené trase. Žádná trasa to není - slézáme hromady velkých kamenů jako kamzící a neustále pátráme alespoň po nějaké známce, že je to správným směrem. Pochyby se umocňují, kd yž se za námi nad vedlejším údolím najednou odnikud objevují černé deštivé mraky a viditelně z nich silně leje.
Na obzoru se stále neobjevuje nic, co by nasvědčovalo, že jdeme správně. Až na úpatí Otis Peak se najednou objevuje kouzelný rakouský děda, který nám stejně "dobrou" angličtinou jako je naše potvrzuje, že nad námi je skutečne Otip Peak a že za rohem je sedlo, kterým po ledovci sejdeme do údolí.
Ze sedla se nabízí nádherný výhled na údolí pod námi, které je sevřeno rozeklanými skalami a zakončeno ledovcem, tedy spíše sněhovou plochou pod kterou se rozprostírá jezero. Po tom ledovci se musíme dostat dolů a zjišťujeme, že to bude legrajda - Pepa konečné vytahuje svoje trekové hole a za jejich pomocí kloužeme dolů (spíše se to dá nazvat sjezdem bez lyží, moc jsme si to užili). Pak už scházíme níž a níž do údolí, kolem jezera, přes velké kamenité morény, kolem potoka, vodopádů a dále přes les se pomalu blížíme zpět k parkovišti. Cestou nás pobavil výstup sviště, který si hověl na kameni u stezky, byl slyšet už zdálky a nepřestal pískat dokud jsme k němu nepřišli asi na 5 metrů. Pak se ještě nechal vyfotit a zdrhnul až když jsme kolem něj potřebovali projít.
Při odjezdu z parku jsme také viděli spoustu jelenů, pásli se na loukách kolem cesty, lidi zastavovali a fotili si je z bezprostřední blízkosti a jim to vůbec nevadilo.
Přemýšlíme, zda na noc zůstat ještě v tomto parku, jenže se zdá že zase bude pršet a bude zima, proto odjíždíme zpět přes Denver až k městečku Castle Rock, kde při dálnici nacházíme hlučný kemp (29,10USD). Kolem vede dálnice, ještě blíž jsou koleje a navíc se přidává bouřka s pořádným blýskáním a hromobitím. Při prvním projetí vlaku překvapeně vykukujeme ze stanu - nákladní lokomotiva dělá takový kravál, že jsme mysleli že vedle nás přistává vrtulník, přesto usínáme jako polena.
