Wednesday, 26.August 2009 Oregon Coast - Crater Lake N.P.
Dnes jsme viděli lachtany, velké stádo jelenů, divoké vlny na oceánu a modrou vodu.
Vyrazili jsme dále na jih po silnici č.101 vedoucí u oregonského pobřeží - je to panoramatická cesta, takže se cestou nabízely výhledy na útesy, otevřený oceán s velkými vlnami, majáky a plážemi. U jednoho parkoviště nad útesem jsme pozorovali lachtany, kteří byli vyloženi na útesech a také se čvachtali ve vodě. Byl to pěkný zážitek. Na oregonském pobřeží v těchto místech je velký počet státních parků, které nabízejí možnost procházky po útesech, nebo k moři či po písečných dunách. Vše funguje seberegistrační obálkovou metodou - necháš auto na parkovišti, tak vyplň obálku, zaplať,potvrzení dej na palubní desku a můžeš vyrazit. Annual Pass pro národní parky pro tyto státní parky bohužel neplatí.
Od pobřeží jsme pak odbočili zpět do vnitrozemí a vraceli se na východ k městečku Roseburg a dále kolem divoké peřejovité řeky Umpgva ke Crater Lake. Cestou potkáváme stádo asi 20 jelenů, mezi nimi dva opravdu pozoruhodné paroháče, zastavujeme a s námi také další zvědavci a nějakou chvíli se kocháme. Příroda je v USA člověku opravdu hodně blízko ...
Zastavili jsme ještě v rekreační oblasti Diamond Lake, abychom doplnili nádrž našeho hladovce. Poučení pro příště a pro ostatní cestovatele: nespoléhat na malá městečka před turistickou atrakcí, pokud je umístěno v pustině. My jsme tak museli zaplatit za galon benzínu více než 0,50USD navíc a tedy nás trošku mrzelo, že nás pěkně vypekli. V místě Diamond Lake ale není žádná jiná konkureční benzinová pumpa, takže si to asi mohou dovolit.
Vstup do N.P.Crater Lake (vstup 15USD na auto) byl díky našemu skvělému Annual Passu opět bezbolestný, tedy zadara.
Poté co jsme dojeli k hraně jezera a poprvé spatřili inkoustově modrou hladinu jezera, nám spadla čelist a zmohli jsme se jen na americké "wááááu". Voda se z výšky vyhlídek opravdu jeví jako dokonalá inkoustová modř a modřejší snad ani být nemůže. Okolní stromy sytězelené barvy pak kontrastují až kýčovitě, o červenohnědé skále a azurové čisté obloze ani nemluvě. Zkrátka nasekali jsme opět hodně fotek.
Prohlídli jsme si taky četné informační tabule a film (Pepa ocenil skvělé ozvučení) o vzniku jezera. Původně zde stála sopka Mazama a ta byla tak pilná, že podlomila sama sebe. Tedy přesněji řečeno - na vrcholku se díky četným erupcím udělal špunt zatvrdlé lávy, pod povrchem se hromadilo magma a při další erupci se vrchol hory propadl právě do podzemního jezera magmatu. Postupem času se jezero zaplnilo vodou ze sněhu a deště a nyní je to turistická atrakce. Je to nejvýše položené sladkovodní jezero v USA a ve stejné kategorii v rámci světa obsadilo šestou příčku.
Původně jsme plánovali nocleh v divokém kempu Lost creek (10USD za kempsite) na jihovýchodním pobřeží jezera, ovšem na infocentru jsme byli informováni že kemp je příliš malý a pro dnešní noc naplněný. Zůstáváme tedy v místečku nazývaném Mazzama village, kde je komerční a tedy lépe vybavený kemp (23USD za kempsite),sbíráme dřevo na oheň, zakupujeme pivko a uživáme si příjemný večer právě zde ...
Tento kemp má od nás na stupnici oblíbenosti jasnou jedničku: není tu sice WIFI, ale jednotlivá místa pro postavení stanu jsou tak hluboko v lese a tak daleko od sebe, že o sousedech prakticky nevíte, další body dostávají dobře vybavený obchůdek otevřený až do pozdních hodin (pivko bylo skvěle vychlazené) a sprchy s teplou vodou v ceně ubytování. Kemp je hodně rozlehlý a stromy značně ztěžují orientaci - my jsme budovu se sprchami hledali v absolutní tmě v 11hod. v noci a napoprvé se to samozřejmě nepovedlo, takže jsme kufrovali v jeho uličkách ...
