Dopoledne jsme se přesunuli do kempu v parku Kanasket-Palmer state park, který je napůl cesty mezi Seattlem kam se chystáme dnes a Mt.Ranier kam pojedeme zítra.
Seattle je deštivé město. Kdesi jsme vyčetli, že zde prší 360 dnů v roce. My jsme ale zřejmě vystihli některý z těch 5-ti vzácných dnů a užili si to správné počasí - dnes nepršelo, naopak bylo slunečno, na obloze se prohánělo jen několik mráčků (Pepou byly vítány pro efektivní vzhled na fotkách).
Byla neděle, takže jsme nečekali, že by na dálnici před městem byly zácpy. Přesto byl provoz dost hustý, všemi 4 až 5 pruhy svištělo obrovské množství aut. Navigace se tentokrát osvědčila na jedničku (už jsme si zvykli na způsob navádění do odbočovacích pruhů), takže jsme do centra města dojeli bez kufrování i přesto, že jsou na dálnici pořádné spletence mostů.
Zaparkovali jsme přímo v centru a vyrazili lovit fotky. Město se pyšní několika mrakodrapy, a protože je to vysoké a skleněné a dá se to dobře fotit a navíc se nad tím ukazovala kýčovitě modrá obloha, Pepča byl unešen a fotil důkladně a často. Prošli jsme centrum města s mrakodrapy, odbočili do čínské čtvrti a došli k nábřeží, které je poseto obchůdky a restauracemi. Odsud jsme pozorovali lodě a svělé panorama města nad námi.
Pohodovým tempem jsme pak vyšli k nějvětší turistické atrakci Seattlu - tedy k vyhlídkové věži Space Needle. Cesta výtahem na vyhlídkovou plošinu byla skvělým zážitkem, neboť výtah šplhá na vnější konstrukci věže a díky jeho proskleným oknům jsme si užili efekt stoupání do výšky 160 metrů. Vyhlídková plošina má vnitřní část, kde jsme se pobavili se zařízením na ovládání a zobrazení kamery umístěné na vrcholu věže a dalšími informačními dotekovými obrazovkami zobrazujícími panorama města s informacemi - jelikož vše bylo ovládáno Windowsem, prověřili jsme to všechno opravdu důkladně (Pepa zkritizoval dlouhé odezvy apod.). Vnější plošina je otevřená, odsud Pepa naflákal spoustu fotek a bylo těžké jej odtamtud dostat zpátky na zem.
Pak jsme ještě prozkoumali okolí věže, vrátili se do centra,prošli další ulice mezi mrakodrapy a vyrazili zpět do kempu. V Seattle jsme nestihli prohlídnout všechno - jsou zde další zajímavá místa např. sídlo Boeningu, akvárium, letecké a jiné muzea, sídlo Microsoftu (radši ani není značeno na mapách a určitě není žádnou turistickou atrakcí, pokud zrovna nejste programátor nebo Vás neštvou Windows) atd.
My jsme se ale nechtěli honit za vším a i tak jsme tu strávili pohodový den ...
Před bránou parku jsme zastavili po 21 hodině a zjistili, že je zamčená. Parky se totiž zavírají po setmění, aby již nikdo nevjižděl dovnitř. Naštěstí byla nedaleko stanice rangerů, kteří nám povolili použít druhou bránu a tak jsme se nakonec ke svému stanu v pořádku dostali. Kolem našeho stanu byl klid jako po večerce - chovali jsme se ohleduplně v domění, že všichni v okolí už spí. Za chvíli jsme ale zjistili, že jsme v této části kempu skoro sami - amíci zítra musí do práce, tak odjeli domů a nechali kemp čechům napospas ....
