Monday, 14.September 2009 Bright Angel Trail - Indian Garden - Plateau Point - Colorado river - Phantom Ranch
Tak už jsme ho dnes konečně prošmejdili! Zlatý hřeb naší americké výpravy! Grand Canyon!
Budíček je brzy v 5hodin ráno a ještě před svítáním už jsme na hraně kaňonu, kde začíná trasa Bright Angel Trail, která vede do nitra Grand kaňonu. Načasování nebylo přesné - ještě jsme si chvilku mohli pospat, protože je opravdu velká tma a my ještě asi půl hodiny čekáme na rozednění, abychom viděli aspoň na špičky bot. Poté co se v okolí začaly objevovat další postavy jsme i my vyrazili.
Cesta vedla mírným klesáním po prašné a velmi nerovné cestě, kolem dvou občerstvovacích zastávek (přístřešek, voda, nouzový telefon, toalety) až k zelené oáze Indian Garden, kde se naše cesty rozdělily. Jana odbočila k místu Plateau point, prošla si užasnou pouští, kde vyfotila spoustu kaktusů, a nakonec si užila nádherný pohled na záhyby řeky Colorado, která hučela ve velké hloubce pod vyhlídkou. Pepa v doprovodu výřečného polovičního Mexičana z Texasu vyrazil ke dnu kaňonu, prozkoumal pískové pláže u řeky a jelikož mu to bylo málo a byl vyhecován svým společníkem, ještě si vyšlápnul dále k lávce přes Colorado až k oáze Phantom Ranch.
Mezitím Jana čeká v Indian Garden, odpočívá před náročným výstupem a baví se sledováním vlezlých veverek a mulích výprav.
Pepa i s uštvaným Mexičanem doráží zpět (Janě se značně ulevilo) a po odpočinku vyrážíme zpět na hranu kaňonu South Rim. Po cestě opět užíváme výhledy na různobarevné skály, odpočíváme ve stínu skal, v závěrečné fázi pozorujeme rodinku horských koz a nakonec unaveni a zbroceni potem před 18 hod. (Pepa o hodinu dříve) dorážíme zpátky k výchozímu bodu, kde nám někteří okolostojící pozorovatelé gratulují (náš vzhled zřejmě jasně vypovídal o tom, kde jsme byli).
Dnešní statistika: Bylo polojasné a pro cestu velmi přívětivé počasí. V nitru kaňonu tedy nebylo příliš horko, občas se přehnal mrak, který zastínil slunce. Zvolili jsme dobrou dobu pro sestup i výstup, kdy byla trasa v mnohých místech zastíněna skalami. Díky tomu se nám úspěšně a bez potíží podařilo zdolat trasu, která je v informačních místech označována jako nebezpečná a dokonce není doporučována pro jednodenní itinerář (sestup na dno kaňonu a výstup zpět v rámci jednoho dne, o prodloužení trasy až k Phantom Ranch ani nemluvě). Jana ušla vzdálenost 19.6km (včetně zpátečního stoupání), s převýšením 974 metrů. Pepa zvládl extrémní trasu 32km (4,5km klesání k řece si prodloužil o další 4km + cesta zpět s převýšením asi 1300m)
Při příjezdu do kempu zjišťujeme, že se nám vedle stanu pase urostlý, parohatý jelen. Z uctivé vzdálenosti asi 5metrů pořizujeme foto a video dokumentaci a později opět vyrážíme k vyhlídce sledovat západ slunce. Vyhlídková místa v Grand Canyon ale nejsou příliš příjemná, protože se všude tísní velké davy lidí, ačkoliv by již mělo být mimo sezónu - proto si pochvalujeme, že jsme dnes vyrazili na výšlap, kde sice také nebylo liduprázdno, ale dalo se to snést.
Co se dělo kolem stanu dnes v noci vůbec nevíme, protože jsme únavou usnuli jako dva špalky. Ráno nás dříve než budík probudila zima - jsme ve výšce cca 2100 metrů a ranní teplota klesla na pouhých 8 stupňů.
