Tuesday, 25.August 2009 Mt. St.Helena - Portland - Lincoln City (OR)
Ráno byla obloha zatažená, sbalili jsme stan a vyrazili dále na jih k hoře St.Helen. Po válečné poradě jsme vybrali Windy Ridge vievpoint, který leží ve výšce 1271 metrů na východním svahu St.Helen.
Naše auto si opět užilo pořádné stoupání po klikaté a místy docela hrbolaté cestě (na ameriku poněkud neobvyklé).Bohužel se cestou začalo čím dál tím více zatahovat a při dojezdu k cíli už bylo vše zahaleno v mracích, takže se nenabídla žádná vyhlídka. Neztráceli jsme naději a zůstali v autě na parkovišti a čekali, jestli se počasí neumoudří. Využili jsme čas k dopsání deníku. Pepa netrpělivě obcházel parkoviště ....
Na parkovišti jsme zjistili, že jsme uvnitř národní památky a že bychom pokud zde budeme parkovat měli zaplatit poplatek (opět formou obálkové registrace) 5 USD nebo viditelně vystavit náš kouzelný Annual Pass.
Asi po hodině, kdy se kolem nás rozprostěla mlha a začalo poprchávat, jsme to vzdali a sjeli o pár kilometrů níže, kde jsme si udělali vycházku do údolí jezera Spirit lake, které je pokryté vodou vybělenými kmeny stromů, které byly obětí poslední erupce. Mraky se držely těsně na hraně údolí, takže níže bylo teplo, bez mlhy a deště a občas vykouklo i modré nebe. Na břehu jezera jsme si užili přeskakování a přelézání kmenů - zajímavý sport ...
Cestou potkáváme ukecané američany z Portlandu a nějaké kanaďany - nadšeně se dávají do řeči a my jsme opět mile překvapeni, že znají českou republiku a Prahu.
Nakonec se počasí trochu umoudřilo a my jsme se rozhodli vrátit na vyhlídku Windy Ridge a alespoň trochu se to vyplatilo. Konečně se nabízí výhled na jezero, okolní kopečky a část kráteru. Vetšina kráteru je sice stále zahalena v hustých mracích, ale aspoň můžeme říct "Byli jsme tam, ale nic jsme neviděli ..."
Cesta zpět do civilizace byla okořeněna malým problémem se stavem paliva. Stoupání a délka cesty k vyhlídce a tedy i zřavost našeho auta byly větší než byl předpoklad a trochu jsme začali být nervozní, když nám palubní počítač nahlásil nízký stav paliva a maximální dojezd 40mil. Ukazatel u cesty zanedlouho informoval, že nejbližší benzinka je až za 44 mil a cesta vedla stále do kopce. Místy jsme auto tlačili očima a stále čekali až chcípne, naštěstí se objevila ve správnou chvíli ...
Z toho plyne poučení pro nás i ostatní cestovatele: pořádně si před výjezdem do hor prostudovat mapu, zjistit vzdálenost k nejbližším městě na trase, plánované zajížďky a podle toho i s rezervou naplnit nádrž. Divili byste se, jak dlouhá Vám pak připadá každá míle pravé americké pustiny, když máte vyschlou nádrž ....
Dnes jsme dojeli až k oregonskému pobřeží a stan rozložili v kempu KOA (35 USD za kempsite s elektřinou a WiFi) u města Lincoln Sity. Konečně dobíjíme všechny spotřebiče (po pobytu v divokých kempech zcela vyšťavené), pořádně se myjeme (divoké kempy a hygiena nejsou dobrá kombinace), aktualizujeme webové stránky a čteme novinky na netu. Zítra je dalším plánovaným cílem Crater Lake.
