Friday, 14.August 2009 Milwaukee - Madison - Mineapolis
Dnes jsme si dali hodně časný budíček a vyrazili už v 4:30, abychom se vyhli ranním zácpám na dálnici. První zastávka byla s rozedněním v městě Milwaukee ležícím u břehu Michiganského jezera. Milwaukee je město racků, jejich křik byl to první co jsme slyšeli po vysednutí z auta. Centrum města bylo v ranní hodinu bez živé duše, proto byla procházka příjemná. V místním parku na břehu jezera jsme viděli velké hejno hus, asi to budou maskoti města.
Dál jsme pokračovali směrem na západ a zastavili se ještě v Madison - hlavním městě státu Wiskonsin. Už předem jsme byli sméřeni s tím, že v tomto městě kromě sídla vlády (city hall) nic není a přesně tak to i ve skutečnosti bylo. Ale i jen jedna budova může zvědavému českému turistovi udělat radost - nakoukli jsme dovnitř a zjistili, že vše je volně přístupné, takže mimo prohlídky překrásných interiérů jsme viděli i místnost pro jednání senátu, jednací místnost vlády, kanceláře senátoru, press-centrum atd. Pokračovali jsme dál až na hranice se státem Minnesota, kde jsme sjeli do centra města Mineapolis a Pepa byl opět spokojen - bylo tam několik mrakodrapů, takže bylo co fotit.
Zvláštností tohoto města je tzv.skywalk, což jsou nadzemní chodníky nebo spíše tubusy, spojující vestibuly jednotlivých budov. Skywalky jsou velmi pěkně upravené, ve většině z nich je podlaha pokryta kobercem, jednotlivé sektory hlídá ochranka, většinou jsou klimatizované a v centru obklopené obchůdky, restauracemi a kavárnami. Chvilku nám to trvalo, než jsme přišli na to, proč jsou všechny ulice bez chodců - po venkovním pařáku jsme se plahočili jen my a domácí se přitom procházeli nad našimi hlavami v klimatizovaných chodbách skywalku...
Plánované ubytování v motelu u Mineapolis nám bohužel nevyšlo, protože je pátek a hotely u města byly obsazené. Talže jsme museli sjet o dalších 50 mil na jih a nakonec jsme nalezli útočiště v motelu u města Owatonna. Na tomto exitu jsou i obchody a fastfoody, takže jsme si ještě dali večeři u McDonalds, kde měli zajímavé interiéry, takže jsme nakrmili sebe a také foťák dalšími fotkami. Cesta zatím probíhá OK. Pontiac šlape jak má. Zatím menší problémy s navigaci. V Evropě na dálnici navigace hlasí sjeďte ta prostě sjedete a je to. Tady hlásí držte se vlevo odbočte vpravo a sjeďte. To znamená držet se vlevo odbočit vpravo a sjet, ale který z těch devíti pruhů to je nevím. Tatže to vypadá někdy jak na horské dráze. Jezdíme po těch spletencích mostů tam a zpátky, nahoru a dolů, jedno kolečko, druhé kolečko... (a to není zatím Los Angeles)
